Každé ráno má mnoho lidí na naší planetě stejný rituál: uvaří si horkou kávu. Zemí kávy, kde se původně začaly objevovat kávovníky, je Etiopie. Odtud se během několika desítek let rozšířila káva téměř do celého světa a dnes si život bez ní téměř neumíme představit.
Za oblibou kávy stojí zjištění, že pokud se zelená zrna kávovníku usuší, upraží a rozemelou na jemný prášek, vznikne lahodný kofeinový nápoj, který je pro naše tělo i přes veškerá varování stále prospěšný. V našich podmínkách se nejčastěji setkáme se dvěma druhy kávy – robustou a arabikou, která zaujímá 70 % celkového trhu s kávou. Z dalekých kávových plantáží se pak zrna dostávají do pražíren a výroben, kde lidskou práci nahrazuje moderní technologie. Káva je tak do obalů přepravována potrubím, přesně navážena, zabalena a připravena k expedici.
Dáte přednost chuti nebo účinku?
Pokud je řeč o arabice, mluvíme o kávě s menším obsahem kofeinu, ale širokým množstvím vůní a chutí. Stromy rostou v sopečné půdě a vzhledem k rozšířenosti druhu mají semena svou vlastní specifickou chuť podle toho, z jaké části světa pochází. Arabika je však velice citlivá na teploty během pražení. Naopak robusta má silnou hořkou chuť a obsahuje o mnoho více kofeinu než arabika. Bohužel se jedná o poměrně náročnou odrůdu kávovníku a její pěstování je proto i finančně nákladnější.
Tradiční práce sběračů
Během výroby kávy dochází k několika důležitým postupům, bez kterých bychom se ani dnes neobešli. Když dochází ke sklizni, musí se vše dělat ručně a lidská práce je zde nenahraditelná. Plody jsou totiž velice měkké a pokud by je sklízel stroj, docházelo by k jejich poškození. Následnou práci v balírnách už ale usnadňují potrubní systémy, které rozvádí a přepravují kávu do expedičních a balicích středisek. Zde by rozhodně lidská síla už nestačila, je nutné zpracovat tuny kávových zrn v krátkém časovém intervalu.
Ruční sklizeň i pražení jsou však pečetí kvality a tak se ke slovu dostávají stroje až ve fázi po sklizni a sušení.
