Naprosto automaticky při příchodu nebo naopak př odchodu od svého auta stiskneme tlačítko na ovladači, abychom auto zamkli či odemkli. Podobný komfort ale nebyl vždy samozřejmostí.
Všechny najednou
Všechny dveře u auta ovládá centrální zamykání, stačí tak odemknout jen jedny a tím se uvolní i ostatní. Stejné je to i při zamykání. Možná si ještě vzpomenete na auta z dob dřívějších, kdy bylo potřeba každé dveře odemknout ručně. S tím už se dnes setkáme spíše u veteránů. U některých typů aut ještě musíme dát klíč do zámku a otočit ho ručně, v novějších vozech už je standardní výbavou dálkové ovládání centrálního zamykání s jedním tlačítkem pro odemčení. Různé typy a značky aut pak mají samostatné tlačítko pro dveře kufru nebo víko palivové nádrže. Většinou je dálkové ovládání umístěno v plastové krytce klíčů od auta, nemusíme tak mít další ovladač, vše je v jednom ovladači. V oblasti automotive jde vývoj rychle dopředu, a tak se uvažuje a zkouší i další a nové funkce, které je možné využít.
Čtyřicet let ticha
To, co dnes považujeme za samozřejmost, ale má ve své historii jedno temné místo. Vynález centrálního zamykání totiž málem upadl v zapomnění. Poprvé bylo použito v roce 1914 v luxusním automobilu Scripps-Booth. A právě to byl pověstný kámen úrazu. Luxusní automobil si mohl dovolit jen málokdo, a tak se na centrální zamykání málem zapomnělo jako na něco nepotřebného. Teprve v roce 1956 ho použila značka Packard do svých vozů, které byly pro veřejnost již mnohem dostupnější a dnes je již součástí standardní výbavy každého automobilu. Při cestě k autu tak stačí jen mít v ruce autoklíče, stisknout tlačítko a máme odemčeno ještě dřív, než k autu dojdeme.
Spíše úsměvné nám dnes ve starších filmech přijde ono obíhání auta kvůli odemčení všech dveří, nebo natahování řidiče z jeho místa ke dveřím spolujezdce. Centrální zamykání je rozhodně komfortnější a je dobře, že si svou cestu do aut našlo i přes počáteční potíže.